Historie

Jak to všechno začalo. Začalo to provozováním cestovní kanceláře se zaměřením na Řecko.

Celá moje profesní práce od počátku nastartování cestovní kanceláře byla velmi úspěšná. Nehleděla jsem, kdy půjdu spát, kdy budu jíst, kam letím a kdy přiletím. Létala jsem z České republiky do Řecka, kde jsem stála na panenské pláži, kde bylo pár starých penziónů a pláž se táhla až k úpatí hor Kissavos. Nádhera, ale nikde nic a žádný přístup.

K pláži jsem se dostala jako studentka na bílé kobyle, která přeskočila kaluž. Byla stará a její přeskok mě překvapil. Nespadla jsem a navlékla jsem si plavky a ponořila jsem se do nádherného čistého Egejského moře. Na pláži jsem byla já a vedle stála bílá kobyla. Dívala jsem se na ni a vůbec jsem netušila, že tady jednou budu budovat a dívat se, jak se české děti uzdravují a jak se řečtí místní obyvatelé smiřují s tím, že se musí dívat na děti bez rukou, bez nohou či na vozíčkáře. Vedle této činnosti jsem provozovala i normální turistiku a Velika se začala rozvíjet. 

Bylo to pro mne velmi drsné období, kdy jsem se setkávala s řeckým přístupem, kdy muži naprosto nevnímají ženu, která budovala a navigovala je k tomu, jak mají penziony vypadat. Ještě před rokem 1989 jsem začala pomáhat místním obyvatelům se stavbou silnice a s dodávkami elektřiny. Skutečně, Velika byla za dne osvětlena zářícím sluncem a v noci zářícími hvězdami. 

A tak nějak začala moje práce s tím, že jsem chtěla pomáhat dětem, opuštěným, týraným, nemocným. Nevěděla jsem do čeho jdu. Měla jsem ohromné štěstí, že jsem měla kolem sebe skvělé mladé lidi a Evu, která řídila celou cestovní kancelář. Bylo na ně spolehnutí a tak jsem mohla svoji vizi, plnou neskutečně složitých nápadů a přání, startovat. 

Naše činnost i práce byla úspěšná jak pro českou klientelu, tak i pro řecké obyvatele. Odmítala jsem korupci, jelikož finanční prostředky z cestovní kanceláře zase putovaly k potřebným lidem. A najednou začal boj, který jsem nepochopila, nevěřila jsem, že prohraju, věřila jsem zákonům, morálce, zdravému rozumu. Vůbec jsem netušila, co všechno se může stát. Můj boj byl úporný a marný. Nechtěla jsem to vzdát. Na pár let jsem se odmlčela a pracovala na projektu Institut zdraví obyvatel. Vracím se tedy i já zpět, aniž bych věděla, co všechno mě čeká, ale na to jsem zvyklá.